Moje syslírna

Občas si tak pročítám komentáře, třeba na FB a musím se smát, jak moc jsme my ženy vynalézavé.

Samozřejmě to není nic nového, pokud se jedná o ta naše milovaná klubíčka myslím, že jsme prostě nepřekonatelné v tom, jak naprosto nenápadně a v tichosti plnit naše syslírny.

Při našem posledním stěhování jsem zjistila, že mám víc krabic vlny než mého a manželova oblečení. Ani nevím jak se to stalo, no opravdu!

Často to my milovnice klubíček nazýváme klubíčkománií, ale i duševní poruchou. Myslím si, že obojí je výstižné a dá se to použít kdykoliv táhneme z pošty balík a nebo běžíme domu s taškou vlny místo mléka a chleba a v jiných naprosto nevinných situacích.

Já mívala tu výhodu, že jsem byla doma z práce první a tak jsem si užívala každý sebemenší( i větší) balíček, kde na mě vykoukla vlna.

Nějakou dobu jsem vystačila s tím, že potřebuju vyzkoušet jak fungují e-shopy v Anglii, protože bych ráda věděla, kde se mi vyplatí nakupovat i v budoucnu. Problém nastal, když jsem zjistila, že všechny e-shopy fungují na jedničku, protože si samozřejmě zakládají na dobré pověsti.

V té době jsem už ale měla doma slušnou zásobičku přízí.

Když přestala fungovat tahle finta, musela jsem vymyslet něco nového. Začala jsem tedy plánovat co z které příze bude, ale to také není ta správná cesta. Najednou totiž zjistíte kolik vám toho chybí ? takže musíte přikoupit jak přízi, tak háčky a jehlice. Potom u nějaké, třeba i malé háčkované věci, potřebujete jehlu a bum. Opět je tu další důvod otevřít oblíbený e-shop, nebo si pro jehlu dojít do galanterie. Nakonec všechny víme jak to dopadne. Nemůžeme přece urazit prodávající nákupem jehly na vlnu

A syslírna se tiše a nenápadně zvětšuje …..

Máte pocit, že je to problém? Samozřejmě že ne

Pak přijde něco jako covid a je čas sednout k šicímu stroji, který samozřejmě zatím nemáte a nutně potřebujete. Tady zasvítí světýlko na konci tunelu, protože manžel zaznamená změnu a zřejmě tiše doufá, že doba klubíčková skončila.

Dámy, ale my přece víme, že to tak není

Opět začnou chodit balíčky, tentokrát menších rozměrů a vy pomalu hledáte, kam a jak uložit nitě, jehly, látky, gumičky a další věcičky potřebné k šití. V této fázi začne manžel litovat, protože uż nesedíte v koutku sedačky s klubíčky, ale nenápadně jste prostě všude. Musí dávat pozor, aby vám s něčím nehnul, nesedl si na špendlíky a na spoustu dalších záludností, které jste na něj připravila.

Naštěstí nic netrvá věčně a přijde čas na změnu.

Zásoby klubíček jsou dostatečné, šití už není aktuální a pak na vás najednou vykoukne vřetánko Potvora jedna !

Když tak couráte po netu zjistíte, že upříst si vlastní přízi vlastně není až tak něco těžkého a tak čekáte na sadu pro začátečníky, kde je vřetánko a trocha vlny na zkoušku a pochopitelně kdyby vás to náhodou začalo bavit, tak i něco navíc

Nyní už si o vás doma začnou myslet, že se patrně někde stala chybička, protože nechápou vaše nadšení z pár metrů vlastnoručně upředené příze

Co myslíte,že se stane dál ?

Začnete zjišťovat, že vlněné příze nemusí být až tak kousavé, jako je znáte z dětství a že existuje spousta dalším materiálů než je acryl a bavlna.

A máte našlápnuto na další problém.

Tentokrát jsou to ručně barvené příze.

Samozřejmě musíte některou vyzkoušet a tak k vám putuje další balíček a opět hledáte místo, kam jeho obsah nenápadně uklidit. Příze je nádherná a ty barvy a hned vám běží hlavou, že té modré by tam mohlo být víc a pak přijde dobrá dušička, která to s vámi myslí dobře a do chatu vám napíše “Tak na co čekáš?” No na nic, protože vás touha zkusit něco nového přemůže a vy prostě ty barvičky a na barvení vlny musíte koupit.

A zase k vám putuje nikoli jeden, ale pár balíků a manžel čistě náhodně zjišťuje, že vaše část úložného prostoru se nenápadně rozšiřuje na ? pro vás

Tady můj příběh zatím končí a jsem sama zvědavá jaká záludnost na mě ještě čeká a dobře vím, že se to určitě brzy dozvím